Doba čtení: 4 minuty
Tři – dva – jedna – GO!!! A jedem! Skousnout spodní ret a rozdupat to na maximum. Blíží se zatáčka, v očích smrt. „Brzdit? Nebrzdit! Znám tu přece každej kořen. Nebo snad NE?!!!“… Píp – píp – píp. „Už se probral, pane doktore!“ „Ale sestro, já to tam měl přece najetý …“
Jestliže jste se rozhodli, že vstoupíte do rodiny příznivců downhillu, což potvrzuje už to, ze čtete tyto řádky, přijměte za své také rozšíření slovníku o specifické DH výrazy. Tak jako všechny organizované nebo neorganizované spolky mají svou hantýrku, má ji i downhill a nevyjadřovat se jejími výrazy by mohlo sjezdového boha poněkud urazit. A náklonnost vyšší moci budeme potřebovat jistě více než třeba rybáři nebo myslivci. Ti když špatným pozdravem pobouří proti sobě temné síly, maximálně nic nechytnou, sjezdař skončí podstatně hůř.
LEVA – PRAVÁ
Průjezd zatáčkou je nejvhodnější nacvičovat nejprve na travnaté louce (měkké pády), kde si vytvoříme zatáčku (zapíchnutý klacík, přebytečný oděv, díra, atp.). Postupně se pokoušíme projet zatáčku rychleji a rychleji dokud nám to neustřelí (podklouznutí kola) a nespadneme. V tom okamžiku jste překročili hranici, kdy je pneumatika schopná udržet „zákus do trávy“. Zapamatujte si tuto hranici, popřípadě si ji zapište a chcete-li jet co nejrychleji v zatáčce, snažte se jí co nejvíce přiblížit. Ale pozor, nepřekračovat! Než vstanete, ztratíte víc, než kdybyste zatáčku projeli daleko pod hranicí únosnosti (budeme užívat tento termín). Navíc můžete poškodit kolo, nebo si odřít koleno. Trénujete-li někde, kde byste mohli být spatřeni některým zdatným downhillerem, nebo alespoň takovým, který je o své zdatnosti přesvědčen, vystavujete se nebezpečí, že vás v maximálně kompromitující situaci (shluk většího množství bikerů jako jsou závody, společné tréninky atp.) prohlásí za plísňáka (plíseň – velmi pomalá jízda). Máte-li jen sebemenší podezření, že vás tedy nějaký kultista (zatvrzelý biker s drsným výrazem a mnohdy i obarveným tělesným ochlupením) může pozorovat, jeďte raději podlahu (superrychlá jízda s minimálním využitím mozku) než bezpečnou plíseň, l když skončíte na „aru“, titul HC biker vás nemine.
SMYKEM
Každý, kdo už někdy použil kolo k jiným účelům než k jízdě do Kolbenky, na vlastní kůži určitě otestoval, že zablokované torpédo dokáže s patřičným náklonem stroje vykonat jiným způsobem neproveditelný manévr, zvaný smyk. jeho pravým opakem je ostrý nakloň s vysokými otáčkami zadního kola, který však (kdoví proč?) využívají spíše motocyklisté na ploché dráze než sjezdaři na kole. Smyk se pro větší kontrolu a jistotu provádí obvykle s jednou nohou na zemi a pud sebezáchovy přirozeně reagujícímu člověku brzy napoví, že se na zem pokládá ta noha, která je blíže k zemi. V krizovém okamžiku budete možná chtít dosáhnout na zem i nohou- vzdálenější (venkovní), což se vám povede jen tehdy, přesunete-li těžiště těla hodně nízko. Tak nízko, že se obkročmo posadíte na štangli (tento výraz neužívat!), pokud je ovšem touto zbytečnou trubkou vaše kolo opatřeno. V opačném případě dosednete ještě níže a nohama budete bezmocně hrabat pod sebe, čímž se do tě doby ještě částečně ovladatelné kolo stane nebezpečným kusem železa. Co bude následovat, je už jen věcí náhody. Sundat obě nohy z pedálů je zkrátka a dobře začátkem konce zapříčiněného zpanikařením. „Odložení“ nohy na zem je pro jízdu bezpečnější než jízda s nohama na pedálech a sami brzy poznáte, kdy vám přirozený reflex zavelí vyndat nohu z pedálu. V okamžiku, kdy máte pocit, že jste zatáčku projeli jako draci, přidejte další zatáčky v ostrém sledu za sebou – co dovolí louka. Získáte tak klasickou slalomovou trať, která je pro nácvik zatáčení ideálním prostředím. Na svahu bude po několika mnoho průjezdech (zhruba tolik jich budete potřebovat k částečnému zvládnutí zatáčení) patrná vyjetá stopa. Tato stopa je přesně ta stopa, kterou byste neměli jel, pokud chcete jet co nejrychleji. Po zvládnutí jízdy po trávě vyhledávejte náročnější a náročnější povrchy, jako jsou kořeny, hrboly, výmoly, díry, kameny atp. Nadšenci, kteří touží získat punc hard core biker, vezmou zavděk i mokrou dlažbou. Pokud „náhodou“ spadnete, přestup na obtížnější povrch byl příliš náhlý, nebo jste překročili hranici únosnosti.
Aktualizováno 02. 05. 2013 v 11:16:15