Doba čtení: 4 minuty
V minulém díle jsme se oblékli tak, abychom zabránili zranění při kontaktu se zemí a připravili si stroj. Downhill však není jen vyškrábat se na kopec a hurá dolu. To je pouhé šílenství, které skutečného downhillera není hodno. Opravdový sjezdař se na první adrenalinový trip nejprve připraví.
OLEJOVZDUCHOVÉ KONČETINY
Horské kolo se postupným vývojem vyvinulo v naprosto samostatný a ojedinělý druh velocipédu. Pokrok (či spíše poklus) jeho technologie vede na jedné straně k odlehčování biků ke cross-country, na straně druhé ke zkvalitňování odpružení downhillových speciálů s tím, že hmotnost sjezdového soustrojí je odsunuta na druhou kolej. Ne však na slepou. Kdyby totiž na hmotnosti nezáleželo vůbec, nejoptimálnějším downhillovým speciálem by se stala motokrosová mašina s převodovým systémem upraveným pro „nožní“ pohon. Krosový motocykl je totiž ve vývoji odpruženi jednostopého vozidla pochopitelně nejdále. Kolo, byť DH, je přeci jen kolo. Předpokládat, že výbušnost sjezdaře by se jen přiblížila výkonu válců motocyklu se nedá, a tak nezbývá, než udržovat hmotnost sjezdového kola v takových mezích, aby dvoutaktní pohon dowhnillerových nohou byl schopen uvést stroj v pohyb. A k tomu slouží naopak zkušenosti z vývoje techniky cyklistické. Optimálním skloubením těchto dvou technologií lze dojít k ideálu sjezdového stroje dnešní doby, který však díky tempu, jakým se ubírá vpřed, může být už zítra včerejší. To je však jiné téma, podobně jako představení pružících jednotek. Zaměřme se nyní na pružící jednotky, které má každý z nás u sebe a bez jejichž dokonalého zvládnutí bychom se nemohli bezpečně spustit ze stráně před domem ani na nejdokonaleji odpruženém stroji dvacátého století. Nejspolehlivější tlumiče na světě jsou ruce a nohy.
NEŽ SE SPUSTÍME
Zodpovědnosti není nikdy dost, a tak se před tréninkem přesvědčíme, že svou jízdou vystavíme v nebezpečí pouze osobu svou a ne náhodnou oddávající se turistice. K dobrému pocitu sebeuspokojení je vhodné ověřit si, že zdravotní pojišťovna, jíž jste klientem, není v tísni-vé finanční situaci. Náklady, které byste zaplatili za vyproštění vašeho těla z těžko přístupných míst, mohou padnout na užitečnější účely. Pády jsou kořením downhillu a stejně jako jste s nimi smířeni při přestupu z lyží na snowboard, smiřte se s nimi i pokud přesednete z obyčejného biku na sjezdový. DH vyžaduje tvrdé chlapy a jestliže zvracíte u každého odřeného kolena, vyberte si jiné hobby. Pokud jste otrlí a jdete do toho, nikdy netrénujte sami, ale přinejmenším s tvorem, který je schopen poskytnout vám oživovací pokusy, nebo přivolat pomoc.
Když není jiného zbytí, jedu do lesa s Barykem. Postupně jsem ho naučil, že když lehnu a dlouho nevstávám, pokusí se mne probrat olízánim obličeje. Pokud nejevím známky života ani poté, doběhne pro pomoc. Navíc mi svým jazykem ošetřuje povrchní odřeniny, které se pak rychleji zacelují. To jsem se někde dočetl, zkusil a je to skutečně tak. S Barykem si navíc procházím i tréninkové úseky a stopu, kterou mi v některých zatáčkách vyčenichal používám dodnes.
A jsme u kořene věci, protože stopa je velmi důležitá. Všimli jste si někdy, jak si lehkoatletičtí skokani do výšky bezprostředně před samotným skokem promítají ve svých představách průběh skoku? Stejně tak je psychika důležitá pro dobře zajetý sjezd. Projít si trať v obou směrech je věc jedna a pohled na ní zpoza řídítek druhá. Simulovaná jízda tréninkového úseku a soustředění se na jeho dokonalé projetí má své kouzlo a pokud se potom hned první jízda na „ostro“ povede podle představ, zahřeje u srdce jistě více, než když vyjde jen tak na „blint“.
A jsme u zmiňovaného odpružení zn. ruce – nohy. l sebelépe odpružený stroj nezabrání při toporném posedu norování hlavou v zemi. Mnozí z vás se nejspíš neubrání touze vzlétnout a pokusí se skákat hned při první jízdě. Jak horizontální muldy a skoky zvládat přenášením těžiště se naučíte pouze v praxi při jízdě a ani velmi podrobný popis všech motorických pohybů během letu vám nezafixuje potřebné reflexy. jako si dítě pro poučení musí sáhnout na sporák a pes popíchat čumák o ježka, musí si sjezdař totéž natlouci, aby si zafixoval potřebné reflexy. Pro začátek postačí, když si uvědomí, že skákání je prvek z vyšších ročníků studia a že překonáním jeho atraktivní vyzývavosti a odložením na dobu, kdy si bude s kolem aspoň tykat, ho ušetří mnoha nepříjemností. Vyberte si proto místo s měkkým dopadem a přítomností odborníka – záchranáře.
Aktualizováno 02. 05. 2013 v 11:13:06
(Zatím žádná hodnocení.)
Loading...