Jiří Linhart

Celých šest let od mé první cesty na „Předkremační slet“ horolezců na Blata muselo uplynout, než jsem se na tohle tradiční setkání horolezců, kteří spolu lezli v Prachovských skalách v první polovině šedesátých let, vydal podruhé. A stejně jako v onom roce 2018 jsem to bral přes Příbohy, kde jsem měl domluvený nocleh u starého „kamaráda ze skal“ Pepíka Doubravy. A stejně jako v onom roce 2018 jsem si cestu naplánoval tak abych si doplnil svou sbírku kamenných křížů, v tomto případě tedy spíš křížových kamenů. Měl jsem jich v itineráři devět a osm z nich jsem opravdu našel. Nebylo to ostatně nic moc těžkého, až na jednu výjimku byly buď někde ve vsi mezi domy, nebo stály přímo u silnice. Číst dále »Osm kamenných křížů na cestě do Příboh

Jedním z mála okresů, kde není k nalezení žádný kamenný kříž smírčího typu, je Mělnicko. V evidenci SPVKK je pouze skalní reliéf na katastru osady Sitné, ležící při okresní silnici ze Želíz do Šemanovic. Vydali jsme se ho pohledat (s kamarádem Pepíkem Doubravou) poslední květnovou sobotu. Měli jsme čas akorát dopoledne, po obědě nás čekal přesun na jubilejní, letos už 20. tradiční setkání „zasloužilých“ horolezců na Blatech, ale ten půlden bohatě stačil. Číst dále »Reliéf „Ukřižovaného Krista“ v Sitném a „Menhir“ u Chodče

Za první reportáží právě započatého roku 2023 jsem se vydal hned „na Tři krále“ do jižního kouta karlovarského okresu, kde se zhruba 10 km jižně od Toužimi v mělkém údolí Úterského potoka rozkládá osada Branišov. Vesnička písemně prvně zmiňovaná už v roce 1322, nejspíš nikdy nebyla bůhvíjak velkým sídlem, na zdejším pomníku padlých z 1. světové války je jen jediné jméno. Dnes je Branišov místní částí města Toužimi s pouhými 22 adresami a v roce 2011 tu napočítali jen osm trvale žijících obyvatel. Osada sama o sobě není nijak zajímavá, jedinou zdejší pamětihodností je na návsi rostoucí stoletý dub s obvodem kmene skoro čtyři metry a rozložitou korunou o šířce 26 metrů, považovaný za jeden z nejhezčích stromů Karlovarska. Zajímavé cíle pro milovníky historie a památek se nacházejí daleko od zastavěné části obce.Číst dále »Tříkrálová výprava z Branišova k ruinám Davidovy hvězdárky

Byl poslední den srpna, když jsme se během letošních prázdnin už potřetí vydali do Vogtlandu. V itineráři jsme měli dvě „nej“ – nejdelší přehradní hráz v Sasku a největší cihlový most na světě, křížový kámen v obci Limbach a kamenný kříž v údolí potoka Kemnitz u osady Kleinzöbern, poslední dva kousky ze čtyřiceti evidovaných na webu suehnekreuz.de v oblasti Vogtland. Expedice, na kterou jsem pozval svou ženu Marušku a vnučku Terezu, byla úspěšná, navštívili jsme všechny čtyři naplánované lokality a dokonce jednu navíc, a to všechno bez jediné navigační chyby a – světe div se! – bez objížděk. Číst dále »Pouť za „osmým divem světa“ a dva kříže k tomu

Po víc jak půl roce, kdy jsem se věnoval takovým kratochvílím, jako byly silvestrovský pobyt na „JIPce“ karlovarské chirurgie nebo dvě krátké hospitalizace na koronárce tamtéž, jsem se na prahu léta sám uznal za zdravého natolik, abych se mohl opět věnovat tomu, co mě opravdu zajímá. A tak jsem se v pondělí 20. června vypravil vlakem do Stříbra, kde mě čekal „starý“ (ovšemže o čtvrt století mladší než já) kámoš Vendis. Společně jsme pak vyrazili za kamennými poklady Tachovska, a do odpoledne do mé databáze přibyly tři velmi ceněné „úlovky“. Číst dále »Objevování Tachovska pokračuje

Pojem „Sokolovský kras“ je samozřejmě kolosální pitomost. Vápence, dolomity či sádrovce a další jim příbuzné ve vodě rozpustné horniny, které jsou základními „stavebními kameny“ krasových oblastí, se totiž v Sokolovské pánvi nevyskytují ani náhodou. Přesto však i tady se dají najít přírodní výtvory typické pro krasové oblasti, jako jsou závrty, skalní dutiny a dokonce i slušně prostorné jeskyně.Číst dále »Jaro 2022 v „Sokolovském krasu“