Dan

Po celoročním vzájemném se ujišťování drtivé většiny členů A.M.bike no limits, že letos si zahraniční bajkování v okolí Misuriny určitě nenechají ujít, jsme dali dohromady sedm statečných a jednoho nečlena, z toho čtyři dolomitické nováčky, kvůli nimž se někteří z nás do této lokality vraceli už potřetí, aby jim usnadnili hledání tras a noclehů. Očekávání byla veliká, přípravy uvážlivé a důkladné a předpověď počasí šalamounská.

Po odpoledni příprav jsme okolo půlnoci vyrazili z Varů na Cheb, vyzbrojeni dvěma kanistry naturálu, přiměřenou dávkou jídla v co nejsušším stavu, nepřiměřenou dávkou pití v co nejtekutějším stavu a velmi, velmi nejasnými představami o tom, kam vlastně přesně jedeme a co nás tam vlastně přesně čeká, nemaje map ani itinerářů. Každopádně jsme po zkušenostech z minulých let věděli tolik, že ať už pojedeme v Dolomitech kamkoliv, bude to stát za to. Bajky s nosiči jsme vetkli do kufrů za účelem maximálního snížení odporu vzduchu, čímž se každé jedno auto změnilo v orbitální stanici pro dva se všemi nároky na detailní znalost umístění jednotlivých předmětů a ovládacích prvků ve stísněném prostoru.

Z Varů jsme vyjeli ve 3.00 25.7.1998 ve složení Dan, Cigy a Marťas. Moc jsme toho nenaspali.Ve 4.30 jsme vyzvedli Zambu v ňáký ubytovně v Praze a se řvoucími zástěrkami na zadních kolech to kalili na Brno. Čáru jsme přeťali v 9.30 ve Starém Hrozenkově. Mimochodem, na Moravě jsme nezaznamenali žádné stopy po povodni, ale podle toho, jak tam chcalo, si to letos asi zopáknou.