Doba čtení: 7 minut
Ne, nevloudila se nám do našeho webu stránka obchodníka s konfekcí. Každý, kdo strávil v sedle několik hodin v kuse, mi dá za pravdu, že výstroj může mít na pocit z jízdy naprosto zásadní vliv.
Nechci samozřejmě z nikoho dělat joudu, který se neumí obléci. Přesto však jízda na bajku má svá specifika. V prvé řadě tím vytváříte svoji sportovní image. Ne snad, že byste museli vypadat jako pojízdný billboard, který hlásá, že NA TO MÁTE. Jde o to, že pohled na týpka, který na bajku drandí ve vytahaných teplácích, saku a holinách je přinejmenším tristní a svádí k oprávněné domněnce, že se dotyčný v sedle ocitl jakousi nepatřičnou náhodou, nebo ho dokonce koupil za pět prstů. Křiklavé, z dálky viditelné hadříky mají v dnešní auty zahlcené dopravě také bezpečnostní význam. A v neposlední řadě se ve chvíli koupě a osedlání bajka zcela samozřejmě stáváte členem zvláštního klanu, jehož členové mluví vlastní řečí, oblékají se podobně a od určité nadmořské výšky či v neprobádaném terénu se dokonce i zdraví. Nezasvěcení nám říkají „cyklisti“, ti znalejší „bajkeři“ a ať se nám to líbí nebo ne, házejí nás do jednoho pytle. Svým chováním a vzhledem chtíc nechtíc tento klan reprezentujeme a navzdory zarytému individualizmu většiny z nás (přiznejme si to) jej reprezentujeme rádi.
Odpustím si výčet nepřeberného množství speciálního bajkerského vybavení, které je v různých cenových relacích dnes na trhu a zaměřím se na to nejpodstatnější, totiž na účel a funkčnost:
Boty
Snad nejdůležitější součást výstroje. Nikde jinde se víc neprojevuje přenos vynaložené energie na pohyb kola. Na obyčejných pedálech se dá jezdit prakticky v čemkoliv, v zimě je to dokonce výhoda. S ohledem na chodidla je ale nutné volit obuv s co nejtvrdší podrážkou a výškou maximálně těsně nad kotníky, jinak na delší vyjížďce zažijete zvláštní, dosud nepoznanou bolest. U bot určených pro nášlapné pedály není co řešit – jsou pro tento účel speciálně konstruovány a navíc se v nich dá jezdit i na pedálech obyčejných. Jsou sice dražší, ale vydrží hodně. Pokud chcete, aby si na sebe vydělávaly i přes zimu, můžete si přes ně pořídit neoprénové návleky – nepromoknou a hřejí.
Rukavice
Na trhu jich je nepřeberné množství. Důležitý je váš subjektivní pocit v nich, proto spíš než na barvičky hleďte na to, aby vám sedly. Hned po botách jsou rukavice další v řadě styčných bodů se strojem, kterému se kromě dopředného pohybu snažíme dát směr a další fintičky. V technických pasážích dostávají ruce zabrat ještě víc než nohy. Většina bajkerů, kteří si někdy při pádu do šutrů sedřeli dlaně až na maso, si ráno rukavice natahuje ještě dřív než trenky.
Přilba
Není co dodat, je to vaše hlava a vaše zdraví. Osobně se bez ní cítím jako nahý. Kromě toho, že vám musí padnout jako ulitá, aby dobře fungovala, plní také funkci estetickou (znám lidi, co bez přilby vypadají prostě hrozně a v „civilu“ bych je nepoznal…). Nevyplácí se šetřit.
Větrovka
Vyplatí se ji s sebou vozit vždy. Nevěřili byste, jaká je i v největších hicech na větrném vršku kosa, nemluvě o dlouhých rychlých sjezdech. A když začne pršet, je to často to jediné, co vám udrží jakés takés mikroklima na kůži. Nezapomínejte ale, že větrovka není pláštěnka.
Kalhoty
Jestli chcete být „in“, pořiďte si freeridové kraťáky s kapsama. Je to sice kulťárna, ale docela pohodlná, i když se volné nohavice někdy zachytí o rychloupínák sedlové trubky. Ke sportovnějšímu a vytrvalostnějšímu pojetí se víc hodí elastické kraťasy s laclem nebo bez, v zimě dlouhé elasťáky neboli čapáky, které se dobře kombinují s freeridovými kraťasy. Cyklistické kalhoty poznáte bezpečně podle antibakteriální vložky v oblasti rozkroku.
A rada na závěr. Antibakteriální vložka neslouží k tlumení vibrací. Aby správně fungovala, musí se katě vozit naostro, bez spodního prádla.
Dres
Hodně diskutovaná věc. Je jich spousta, jak střihů, tak barev, určených pro různé účely. Pro hltání kilometrů se víc hodí přiléhavější, na blbnutí volnější. Materiály, ze kterých jsou vyrobeny, se tak liší, že si prostě každý musí vybrat sám a napoprvé se to málokdy povede. Dres je hodně vidět, proto je k vzteku, že za těžké peníze ještě děláme reklamu kdejakým firmám. Jestli máte nějakou bajkerskou partu, nechte si udělat vlastní dresy s originální grafikou, od dvaceti kusů nahoru se to vyplatí.
Čelenka, šátek
Pokud vaše přilba nemá savý proužek (stejně je za chvíli durch) nebo ji neradi taháte na kebuli do kopců, jsou čelenka nebo šátek k nezaplacení. Jste-li jako já postiženi řídkým obočím, vyhnete se jejich aplikací oslepnutí následkem potu v očích.
Batoh
Nejlepší jsou speciální cyklistické s bederním (někdy i hrudním) popruhem, pod kterými se nepotí záda. Batoh si utáhněte tak, aby vás v zatáčkách nevynášel a ve sjezdech nestrkal přes řídítka. V trialových pasážích byste vykvetli.
Bidon
neboli flaška do rámu. Pití nepodceňujte! Stříkněte si do pusy každou čtvrthodinu jízdy i když nemáte žízeň, protože když ta přijde, je už pozdě a poznáte to na výkonu. Šikovný je camelback – vak na pití s hadičkou a popruhy na záda, z kterého se dá pít přímo za jízdy, aniž bychom uvolnili bezpečné sevření řídítek. Dají se do něj nastrkat ještě další drobnosti na kratší švih. Od doktorů jsem okoukal test drastického vysušení organizmu. Stiskněte si silně palcem a ukazovákem kůži na hřbetě ruky. Pokud se nenapne a nevyhladí do půl vteřiny, jste tvrdě dehydrováni a můžete to zabalit.
Brýle
Bylo by chybou domnívat se, že tento odstavec je určen pouze dioptrikům nebo vyznavačům jízdy v ostrém slunci. Cyklistické brýle vám ušetří mnoho krušných chvil, kdy se například s mouchou či kusem kravince v bulvě řítíte do neznáma. Navíc, díky speciálnímu tvarování, za jejich skly nevznikají turbulence, takže vám při rychlé jízdě neslzí oči. Výrobci myslí i na slepýše – dodávají na trh brýle s možností nacvaknutí dioptrické vložky, čímž vznikají jakési dvojbrýle. Dražší typy cyklistických brýlí mají možnost výměny různých filtrů podle druhu osvětlení.
Chrániče
Vozte je, pokud padáte. My z A.M.bike no limits chrániče většinou nenosíme, protože se nám líbí jizvami pokérované tělo – znak drsnosti. Specifickým jizvám, které na nohách zanechaly pedály a převodníky, říkáme „bajkérky“.
Tipy
Platí, že, bez ohledu na počasí a venkovní teplotu, je vhodné se nabalit právě tak, aby nám začala být subjektivně trochu zima, když přestaneme šlapat (to samozřejmě neplatí, když zuří léto). Je vyzkoušené, že přílišné navlékání vede ke snížení výkonu, protože tělo se dost nadře, když se snaží odvést přebytečnou teplotu (divný, žejo?). Zrovna tak není dobré celou dobu klepat na bajku kosu, i když znám jedince, kteří se tím bičují k intenzivnější jízdě. Ovšem jen do doby, než jejich třesoucí se ruce přestanou v techničtějších pasážích ovládat řídítka. V chladnějším počasí je nezbytné chránit kolena a hrudník, k čemuž výborně slouží neprofuk neboli windstoper, což je dost speciální a drahý matroš. V cyklistickém středověku stejnou funkci skvěle plnily (a dodnes plní) na prsou složené noviny a silonky pod kalhotami. V zimě jako chrániče kolen poslouží ustřižená horní část podkolenek. Na jaře a na podzim si pod rukavice s krátkými prsty v chladných ránech strkám ještě teplákové rukavice, abych nemusel vozit zimní. Šikovní češi vyvinuli vlákno, ze kterého se vyrábí sportovní oděvy MOIRA. Cokoliv s tímhle označením funguje skvěle. Při praní dejte bacha. Většina bajkerských věcí nesnese víc než čtyřicet stupňů. Mohli byste dopadnout jako já, když jsem svojí milé svěřil větrovku a ona ji vyvařila se spodním prádlem. Z pračky na mě koukala jen kanava a kalhotky obalené syntetickými žmolky. Znám borce, kteří si na zimu přes fusekle natahují mikrotenové sáčky, aby nemuseli vozit neoprény, které se při chůzi nepříjemně plní sněhem. Prý to šlape. Nebyl jsem ale u toho, když se zouvali…
Aktualizováno 02. 05. 2013 v 11:01:48
(Zatím žádná hodnocení.)
Loading...