Doba čtení: 4 minuty
Ještě před vypuknutím pořadatelského běsnění kolem Karlovarského AM Bikemaratonu jsme se rozhodli vyčistit hlavy a plíce v dvaapůlkilometrových nadmořských výškách italských Dolomit. Letos jsme zvolili oblast Passo Tonale ve Val di Sole a Gruppo di Brenta nad Madonna di Campiglio.
Účastníci: Dan, Franta, Míša, Marťas, Pepa, Radek, Pavka a Tomáš.
Termín: 11. – 18. července 2015
Počasí: Nebývalá horka, přes den až 35oC, v noci dvacítky, slunečno.
Sobota 11.7. – Tre Cime (2450 m.n.n)
Na aklimatizační seznamovací etapu fakt nelidskej nářez – výsap na Tre Cime, kam jsme se nedostali loni kvůli extrémní nepřízni počasí. Pěší návštěva vojenských tunelů a zgruntu nový objezd Tre Cime, kde mě chtěli všichni zabít, co jsem to vymyslel. Marťas zlomil zadní kyvku, opravujeme ji montpákami, plechovkou od piva a motexpáskou.
Neděle 12.7. – Cortina d’Ampezzo
Odpočinková etápka na prověření opravy Marťasova bajku. Míša s Tomášem dávají přednost odpočinku, cachtání a romantickým chvilkám v okolí tábořiště.
Pondělí 13.7. – Alveo Presena (2250 m.n.n)
Přejezd autem do Passo Tonale na osvědčené divoké alpinistické tábořiště ve výšce bezmála 1900 m.n.m. Výšlap pod ledovec Presanela (zase končí následkem oteplování o desítky metrů výš) a návrat toutéž cestou. Prostě aklimatizačka před zítřejším nátěrem.
Úterý 14.7. – Passo Montozzo (2670 m.n.n)
Obávaná nejtěžší trasa v horku a bezvětří. Ztráta hodně výškových metrů ve sjezdu z Passo Tonale nad Ponte di Legno, výjezd údolím do snového Case di Viso a následné peklo do Passo Montozzo.
Cestou zpátky mám vymyšlenou novou, kratší trasu pod hřebenem na jih. Je perfektní, i když jsme místy měli strach, že skončíme na nějaké feratě 🙂
Franta s Radkem a Pavkou si jako nováčci v oblasti dali původní delší trasu přes Lago di Pian Palú se závěrečným pekelným čtrnáctikilometrovým výšlapem po silnici z Ossany. Klobouk dolů.
Středa 15.7. – Přesun
Ráno všechno bolí. Přesto (vyjma franty a Tomáše, kteří převážejí auto) radostně sedáme na kola s vidinou dvacetikilometrového sjezdu kilometru na výšku do Ossany, kde nás kluci naberou. Nádhera, i když pár bolavých brdků zdoláváme.
Ubytování v kempu Faé, konečně sprchy, pár hodin lelkování.
Regenerace je zvláštní věc. Sotva se slunce sklonilo k západu a přestalo do nás prát, už některé z nás začali svědit nohy. Nakonec jsem se rozhoupal já, Radek a Franta, který se ovšem trhnul a jel stejným směrem sólo až k Rifugio Nambrone, kde zešílel a vyšlápnul si to ještě o pár set metrů výš k Val d’Amola.
Čtvrtek 16.7. – Cascate Alte (1670 m.n.n)
„Odpočinková“ etápka 🙂
Franta se po návratu k autu cítil ještě malinko „nedovyřešenej“, a tak si ještě zajel na Pradalago a Lago Malghette.
Pátek 17.7. – Passo del Groste (2500 m.n.n)
Největší mazec, ráno vstáváme brzy, aby nás slunce cestou nahoru nezabilo. V Passo del Groste klasická kochačka, ve sjezdu před Monte Spinale odbočujeme na mnou vysněnou, zatím nikým nejetou pěšinu k Cascate Alte. Neskutečnej technickej down.
Naposledy přespáváme v kempu, dojídáme a dopíjíme zbytek zásob. V sobotu únavná návratovka do Varů.
A ještě něco – Pepu v závěru expedice dohnaly padesáté narozeniny. Nadělil si před pár dny výměnu většiny komponentů a oslavil kulaté jubileum týdenní dřinou v Dolomitech. Přejeme vše nejlepší!
Fotogalerie
Hlášky: Brečíme na Tre Cime
Aktualizováno 30. 06. 2024 v 09:46:56
(2 hlasů, průměr: 5,00 z 5)
Loading...