Doba čtení: 6 minut
Vždy dbejte na to, aby byly pláště přiměřeně nahuštěné. Nejen že prodloužíte jejich životnost, ale ušetříte si dřinu při překonávání zvýšeného valivého odporu. Optimální tlak huštění je uveden na boku pláště. Z téhož důvodu si dobře rozmyslete, v jakém terénu se budete po většinu roku pohybovat, a podle toho zvolte typ plášťů. Někteří hácéčkaři jsou sice cool, když jim třípalcové gumy s mohutnými špunty hučí na asfaltu pod zadkem, ale když se na konci roku ukáže, že s nimi po silnicích najezdili 3000 kilometrů a v terénu sotva 300, je to spíš okázalá fraška, a ne levná. Obecně se dá říci, že hladké a užší pláště se hodí na cestu a tlustší s vysokým vzorkem do náročného terénu, ale je to do určité míry zjednodušení složité bikerské alchymie.
Centrování
Naším záměrem je seznámit s touto problematikou především manuálně zručnější část bikerů, kteří jsou vyplétáním dosud nedotčeni nebo jejich pokusy dosud selhávaly, a v druhé řadě lidem, kteří už mají zkušenosti dostatek, ale rádi by přišli na zoubek fintám, které dosud neznali nebo je nechápali.
Samozřejmě bychom rádi vyhověli oběma skupinám. Proto jsme náš materiál rozdělili na dvě části. V té dnešní bude řeč takříkajíc o hardwaru. Tím myslíme všechen materiál, který budete pro vyplétání potřebovat. Příště přijde na řadu technologie – aneb jak na to.
Pokud informace o sobě vyvoleném biku budete hledat v katalogu, musíte se smířit s faktem, že jich nemusíte získat dostatek. Schválně zkuste za domácí úkol zjistit maximum o jeho kolech… Zdaleka ne každý katalog, a to ani těch nejrenomovanějších firem, se věnuje specifikaci zapletených kol, tedy pokud se nejedná o specialitku, jakou představuji kola Mavic CrossMax a CrossLand. Budete-li hledat v tabulce na zadních stranách informace o součásti, bez kterých by bike jen těžko fungoval, zpravidla se toho moc nedovíte. Při nejlepším značku / typ ráfků a nábojů. Většině těch slušnějších zřejmě připadá použití nerezových paprsků samozřejmé. Možná. Ono to ale zase tak jasné není. Dost možná vám prostě jen neradi sdělují, že právě na výpletu ušetřili.
Pevnostní kvality pokovených a nerezových drátů jsou si dost podobné. Problém leží někde jinde. Stejně jako sebelepší prášková barva na rámu není schopna odolat všem mechanickým poškozením, ani chromováním či zinkováním se absolutní odolnosti nedosáhne. Jednoho dne se v místě namáháni vrstva poškodí a obnaží základní materiál. Na tom si pak s chuti smlsne koroze. Čím více materiálu užere a čím je vaše jízda razantnější, tím rychleji následuje destrukce. Ta v přímém důsledku znamená jen korunové náklady, ale bohužel s sebou nese také náklady nepřímé a ty jsou podstatně vyšší. Málokdo s sebou vozí na švih náhradní dráty a i několik kilometrů dojezdu na nekompletním výpletu se většinou podepíše na ráfku. čím víc prasklých drátů, tím vyšší pravděpodobnost, že budete ráfek nejen centrovat, ale měnit. Celý tenhle dlouhý úvod vás měl upozornit, že vše souvisí se vším a že víc, než na výpletu, se podaří ušetřit na jiných komponentech -bez ztráty kvality a životnosti.
Nenechte se zmást prvním pohledem na nový bike. Že mají dráty lesk jako blesk, není známka kvality, spíš naopak. Zkušenější oko dokáže rozeznat nerez od pozinku. Pokud prodavači důvěřujete, můžete se zeptat jeho – pokud ne, běžte jinam (nejen kvůli drátům!) nebo si nechte poradit od někoho, kdo už má své zkušenosti. Netvrdíme, že kvůli lepším drátům si máte koupit jiný bike, jestli ale narazíte na model za patnáct tisíc s ošizeným výpletem, zkuste si udělat představu, kde všude „pan výrobce“ ještě uspořil. I tak titěrná plocha, jakou je hlavička drátu, může nést značku výrobce. Pokud se jedná o produkt některé z velkých firem, máte značnou záruku, že jste nesáhli vedle. Švýcarský DT SWISS poznáte podle loga „DT“, belgický SAPIM podle „l“, německý BERG podle dříve velmi známého a rozšířeného „čtyřlístku“. Domácí Marek a Jasanský rozeznáte dle „H“ (jako Hvězdonice).
S postupující specializací MTB disciplín a vývojem výrobních technologii se rozšiřuje i nabídka. Spíš než na laborování se zázračnými materiály se vývoj soustředí na odlehčování nebo naopak zpevňování prostřednictvím různých průměrů a průřezů. Pokud neprahnete po snížení hmotnosti biku o několik desítek gramů a vaše šrajtofle právě nepřetéká valutami, s klidem sáhněte po průměru 2,0 mm. Tím nezkazíte vůbec nic a své vyjížďky nebudete muset omezit jen na salónní cross country. Klasiku v této třídě tvoří DT Champion a Sapim Leader. Vážíte-li i s postelí do padesáti kilo, pravděpodobně vám nikdy neprasknou ani o dvě desetiny slabší kousky (1,8 mm). Proč ale pokoušet osud, že? Je-li vám blízký trend high-tech, ale nevíte co znamenají slova freeride či downhill a nespoříte i na rohlících, můžete svého miláčka odtučnit zeslabovanými dráty. Je libo 1,8/1,6 mm (DT Revolution) nebo ještě radikálnějších 1,8/1, 5 (Ritchey WCS)? Pokud si nejste jisti, řiďte se pravidly selského rozumu – čím více, tím bezpečněji. Sjezdaři, lidé s extrémně nadměrnou hmotností a uživatelé kotoučových brzd by se měli poohlédnout zcela jiným směrem. Jejich cestou je průměr 2,34 mm. Tyto macky produkuje Sapim pod názvem Strong, u DT se ptejte na Alpine lil (2,0/2,34 mm). Použiti drátů tohoto typu je značně omezeno. Tak velké otvory má jen málokterý náboj (např. Magura Gustav M.).
A když už jsme u těch otvorů…zdaleka ne vždy je praskání výpletu způsobeno nízkou kvalitou drátů. Výrobci upozorňují, že velmi důležitá je také čistota provedení děr, zejména v nábojích. Hrana nebo otřep v místě, kde prochází drát, má spolehlivý likvidační účinek. Podobně negativní vliv má i takové umístění otvorů, které si vynucuje dráty násilím deformovat tak, aby směřovaly do osy kola. Osazení na náboji by měla mít takový úhel, aby již volně prostrčené dráty sami směřovaly do budoucí polohy ráfku.
No, to bylo něco nezáživného povídání a teď už se začneme věnovat správné délce drátů a vyplétání.
Aktualizováno 03. 05. 2013 v 02:29:29
(Zatím žádná hodnocení.)
Loading...