Malej Artík 2008

Doba čtení: 6 minut

Čtrnáctý ročník – Perryho zážitky – Nové Hamry 5.-8.6. 2008

Letos jsme se Šwejkem už poosmý vyrazili na XC šílenost jménem Artík. Kdo neví, o co jde, úvod pozvánky mluvil i letos jasně… Již tradičně se jedná o třídenní, extrémní kultovní závod dvoučlenných družstev na horských kolech, který prověří tvojí bikerskou všestrannost. Čeká tě XC, doplňkové disciplíny, všemožné formy freeridu a především možnost strávit několik dní na biku bez otravné přítomnosti rodiny, práce a civilizace.

Takže ve čtvrtek razíme do Hamrů na louku, kterou znám z ETB campů. Tady potkáváme samý známý ksichty a jedinýho letošního nováčka, Danovo kolegu Péťu, kterej později získává přezdívku Fantozzi. Letos je účast o něco slabší, je nás 7 dvojic plus pořadatelé, celkem asi dvacítka lidí. Rozbíjíme tábor a razíme na čtvrteční etapu. Ta se jede klasickym stylem, jako dřív, podle itineráře. Jeď 1,25 km podle azimutu 250, dej se rozmrdanou cestou, najdi za smrčkama díru ve tvaru kundy a podobný už rutinní instrukce v jadrný přebuzštině (zkusim časem najít česko-přebuzský slovník a naskenovat ho sem). Trasa má asi 40 kiláků, což je tak akorát na zahřátí na první den. Se Šwejkem to ani nejde nijak hnát, takže to bereme jako vejlet, dost fotíme a vezeme se. Postupně nás všichni předjíždí, kromě Dana, kterej doprovází Fantozziho, aby se sám poprvý nebál a Romána s Otou, který kufrujou. Trasa se mi líbí, jednoduše proto, že Krušný Hory mam fakt rád. Ale zdálo se mi to skoro až moc krátký oproti jinejm ročníkům. Asi po třech hoďkách sjíždíme Frog Trailem do campu a dáváme zasloužený pivko a steaky. Steaků je tolik, že je za chvilku jim už bez chleba (protože chleba ucpává). Skrz steaky a piva se prokousáváme a propíjíme k večeru a pokoušíme se zapálit oheň. Ale soušky ne a ne hořet. Od toho se odvíjí téma na dnešní večer, kde se souška stala synonymem pro něco neskutečně mokrýho a plnýho vody. Rozvíjí se teorie, jak lesáci chodí na soušky s holinkama, jak mravenci plavou v souškách s dejchacíma přístrojema a podobný chytrý kecy…

Pátek ráno. Vstávání v decentní rychlosti, luxusní snídaně v podobě rohlíku s marmeládou a opravdickym máslem a chystáme se na dnešní etápku. Ta je stylem dostneš mapu, máš osum míst, z každýho přivez razítko z hospody na účtu s aspoň jednim pivem (celkem asi 70 km). Tady se nemůžu ubránit pocitu, že tohle je těžká improvizace. Ale po problémech, který předcházely letošnímu ročníku, každej přimhouří voko – nebo dvě. Všichni jedou směr Šindelová – Nejdek – Blatná – Abertamy – Božák – Hamry (tak nějak), jen my volíme směr opačnej. Mrk do mapy a rveme po žlutý z Hamrů na Pernink. Šílenej nekonečnej stoupák (v sobotu to samý pojedeme ještě jednou). Na Perninku Šwejk desítku, já colu a do Abertam. Tady u Mikeše bramboráčky a každej jedenáctku – obídek jak má bejt. Vydupeme to na Plešivec, tam ve snaze ušetřit dávám jen mattoni, vypláznu 31 kaček, Šwejk sere a jedeme dál. Cestou na Božák potkáváme Sannyho s Kubou a na Božáku šteříme a pro razítko jdu na informace. Odsuď vybírám krásnou naučnou stezku na Rejžovnu. Parádní singlík podél Blatenskýho příkopu, místy ale na rovince dost technika a rozbitý a brodíš se větvema. Takže pěkný, ale taky náročný a Šwejk nadává, že jsme to měli švihat po silnici. Nad Blatnou ještě odbočujem a jedem se podívat na Blatenskej vrch a na Vlčí jámy. Takže jsme to zase pojali jako vejlet a už bylo jasný, že všechny punkty nevobjedem. Ve sjezdu s Blaťáku prorážim, lepim a jdem na Blatný k Medvědovi. Tady hejno mladejch servírek a jedna nás vítá slovy „Co to bude? Pivo a razítko?“ Očividně tu nejsme první. Dáváme to, co nám bylo nabídnuto a smažák s hranolkama k tomu. Odsuď už to ženeme po červený přes kopec (a Šwejk zase nadává, protože je to další neskutečná stezka drncalka mezi smrčkama) a zase sjezdíkem zvanym Frog Trail do tábora. Pivně-steakově-kecací večírek u vohně probíhá podobně jako včera.

Je tu sobota a budí nás řev motorový pily. Lesní společnost očividně víkendy neuznává. Plány, jak lesáky umlčet, jsou různý. Od toho, dát jim nakládačku (je nás 20 na 2) až po Metyho nápad jít se jim vysrat na nařezanou hromadu, když si jedou pro benzín. Zůstává ale jenom u keců a už se chystáme na dnešní vyjížďku. Dneska žádný závoďění, v plánu jsou okolní technický traily kluků z ETBikez a doplňkový disciplíny. Razí se hromadně přes Perninskej vrch (jo už zase) a pak už sedla dolu a kluci XCéčka držte se pevně pojedeme s kopce. Napřed se jede z vrchu nad Boubín, kde to moc neznám. A pak už ta lahůdka. Boubín si dáváme skoro všichni dvakrát, fotí se tu, točí, hecuje, myslim, že se to všem líbilo a každej se s tim nějak po svym popral. Pokračujem dál pod Boubín a pak přesun nad Tisovou a po zelený dolu. Cigi prej „Tady to bude trošku sjezdovější“. Nevěnuju tomu pozornost a nechávám sedlo hore. Je to trošku dost sjezdovější, hodně rozbitý a samej šutr. Moc se mi to líbí, ale měl jsem si dát to sedlo dolu. Příba to pouští trochu víc než zdrávo a ladnou šipkou to kolem důchodců posílá mezi stromy. Ty si o tom budou ještě dlouho vyprávět. Sjíždíme přes Křížák na fourcrossku. A jdem na první doplňkovku – projet dráhu na čas. Chlapi předváděj místy zajímavý kreace, ale nejlepší jízdu po zádech předvádí Šwejk a já chčiju smíchy. Prej jsem byl nejrychlejší a Cigi druhej a máme si dát finálko ve dvou. Ale sabotujem to a jedem bez šlapání. I tak musim do klopenek přibrzdit. Druhá a poslední doplňkovka je klasika rytířskej souboj, kterej díky Šwejkovi taky vyhráváme. Po zábavě sedáme zas do sedel a razíme na Tisovou, kde dáváme dlabanec a pivo a pak (což se neukázalo jako nejlepší kombinace) s nacpanejma náckama dupeme dál na kopec. Odměnou je nám další trailík Rosa na kolejích. V půlce uhejbáme na Vlčí trail a vyjíždíme přímo v Hamrech. Nad nádražím varuju ostatní, že tady to bude trošku s kopce. Za chvilku už mi Sanny nadává, že kolmá stěna neznamená „trošku s kopce“. Člověk se nezavděčí.

Je tu večer poslední, kterej bejvá většinou těžce kalící. Ale letos jsme se Šwejkem svojí přezdívce Ožralý děti velkou čest neudělali. Vůbec celej večer byl takovej decentní a spíš ve znamení gurmánskejch orgií, kdy se pod vlivem alkoholu začaly otvírat konzervy s lančmítem a masem ve vlastní šťávě a šprotama a další dobroty a strhla se strašná žranice. Její následky se ráno projevily nelítostnym bojem o kousek neposranýho lesa. Chudáci skauti, jestli v létě chodí na houby. Tak zas za rok!

Původní článek od Perryho

Fotky od Michala Mařatky #1
Fotky od Michala Mařatky #2
Fotky od Dana
Fotky od Šwejka